Eliška Martínková na MS juniorů zkompletovala svou letošní medailovou sbírku

Neuvěřitelný výkon podala Eliška Martínková na Mistrovství světa juniorů v keňském Nairobi, kde dokázala ve světové konkurenci vybojovat bronzovou medaili. Cesta k tomuto úspěchu byla velmi dlouhá a tak si ji pojďme společně připomenout.

Svůj chodecký příběh, jenž vyvrcholil v letošním roce, začala Eliška ve svých žákovských letech. Po zranění kolena se nemohla věnovat svému oblíbenému běhání a tak kvůli soutěžím družstev žactva vyzkoušela chůzi. Už od počátku bylo vidět, že se v této disciplíně našla, když se kvalifikovala na MČR žactva a dokázala se stát mistryní republiky. Od svého přestupu do dorostenecké kategorie začala trénovat pod svojí současnou trenérkou Kateřinou Čermákovou. Pod jejím vedením se Eliška začala podávat čím dál kvalitnější výkony a posouvala se dlouhodobými národními tabulkami vzhůru na čelní pozice. Získávala další republikové tituly, ale na účast na velké mezinárodní akci stále čekala.

Právě v roce 2019 se jí na MČR dorostu podařilo splnit v poslední možný termín limit na EYOF (Evropský Olympijský festival mládeže), kde mohla poprvé obléct reprezentační dres na velké akci. Bohužel jí osud nepřál a kvůli již naplněné kapacity české výpravy nemohla odcestovat s českou výpravou. Chuť si spravila alespoň na mezistátním utkání, kde se stala vítězkou v konkurenci 4 států.

V dalším roce, kdy jí čekal přechod do juniorské kategorie a taky na delší chodeckou trať 10 000 m splnila hned prvním závodem limit na mistrovství světa juniorů. Pro Elišku však přišla další rána a její mezinárodní vrchol byl odložen na další rok, kvůli pandemii koronaviru. Se svojí trenérkou však své úsilí nevzdaly a ještě téhož roku se radovala z první medaile (bronz) na dospělém MČR na 20 km chůze.

Na letošní rok konečně dostala šanci obléknout reprezentační dres i na evropské úrovni. Když nejdříve splnila (potvrdila) limit k účasti na 3 vrcholné akce, které se konaly v tomto roce. Jako první velký mezinárodní závod absolvovala Mistrovství Evropy chodeckých týmů v Poděbradech, kde získala individuální zlatou medaili na 10 km chůze (bronz s družstvem). O pár měsíců později vybojovala na ME juniorů v estonském Tallinu úžasné stříbro. A svou životní sezónu zakončila právě na MS v Keni. Tyto úspěchy jsou podtržené navíc i bojovností Elišky, která se v posledních měsících potýkala i se zraněním ramene.

A jak probíhal samotný bronzový závod na mistrovství světa? Klimatické podmínky panující v Nairobi, kde se šampionát odehrával, nebyly i díky vysoké nadmořské výšce pro vytrvalecké disciplíny příliš příznivé. Svou soutěž na 10 000 m zahájily chodkyně v dopoledních hodinách, kdy se ke startu připravilo 34 chodkyň z celého světa. Eliška patřila mezi pětici hlavních favoritek na medaili. Závod, který byl dle Eliščiných slov spíše taktický, vedla v prvních kilometrech skupinka deseti chodkyň. Ve stupňujícím tempu se vedoucí chuml závodnic roztrhal a do čela se vydala mexická závodnice Sofia Ramos Rodrigéz, následovaná s odstupem Eliškou, francouzskami, keňskou a ruskou závodnicí. Eliška se v druhé polovině následně dostala na druhé místo, o které se s ní v boji udržela pouze francouzska Maële Biré-Heslouis. Ta se po propadu keňské chodkyně a diskvalifikaci ruské, přetahovala s Eliškou o druhé místo. Právě druhý nástup v posledním kilometru nebyla již Eliška schopná zachytit a cílem prošla necelé 3 vteřiny za soupeřkou z Francie, která jí vrátila porážku z ME. Na prvním místě došla Sofia Ramos Rodrigéz (46:23,01 min.) z Mexika, druhá Maële Biré-Heslouis (47:43,87 min.) z Francie a třetí Eliška Martínková (47:46,28 min.).

„Byl to asi můj nejtěžší závod. Nairobi je v 1700 výškových metrech, což na vytrvalostní výkon není úplně ideální. Vzhledem k tomu, že tento závod byl můj již třetí vrchol letošní sezóny, byla jsem už dost unavená, a tak ani příprava nebyla už to, co například před ME. K tomu už dlouho řeším zranění s rukou. Pro tyto fakty si medaile z MS vážím snad ještě víc, myslím, že můžu bez příkras říci, že jsem ji zde už nečekala. Vím, že jsem do jejího zisku dala všechno a zkrátka si ji tam vydřela. Obří gratulace patří ale i mé trenérce Kačce Čermákové, která mě dokázala na všechny letošní vrcholy připravit a podržet i v únavě. K akci jako takové bych chtěla říci jen, že i přes hygienická opatření a obtížnou destinaci, se vše vydařilo a my si mohli závody užít. Českému týmu se velmi dařilo i jako celku a bylo super, že jsme se mohli opět navzájem podporovat, když jinak vše probíhalo, samozřejmě, bez fanoušků.

Nyní nastane čas pro nějaký ten odpočinek a léčení před začátkem přípravy na další rok.“ zhodnotila své vystoupení Eliška.

Svým letošním nejlepším časem 46:23,74 minut na 10 000 km chůze se posunula na třetí místo dlouhodobých tabulek ČR mezi juniorkami za sestry Anežkou a Eliškou Drahotovými.

Příští rok Elišku čeká přesun do dospělé kategorie, kde jí čeká dvojnásobná trať. Přejeme spoustu dalších úspěchu a velké gratulace k letošní sezóně Elišce i trenérce Kačce.

Komentáře (0)

Zatím nikdo neokomentoval.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *.


<< Zář 2021 >>
PÚSČPSN
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3