Trenéři AC Turnov – Ladislav Víla

Sportu se Láďa věnuje přibližně od 12 let. Nejdříve jako většina vesnických kluků hrál fotbal, k tomu pak přidal i nohejbal. Mezi jeho největší fotbalové úspěchy a zážitky patří bezpochyby účast na mezinárodním utkání v Dánsku, (CUP Denmark), kterého se zúčastnil za tým MSK, se kterým tento „šampionát“ i vyhráli. O rok později začal Láďa se cvičením, ze začátku doma, potom začal chodit do posilovny, což ho začalo bavit a celkově i zajímat.

Tyto tři sporty, tedy fotbal, cvičení a nohejbal stále kombinoval, ale bohužel se vše zvládnout nedalo, takže se nakonec věnoval jen fotbalu a cvičení a nohejbal si nechal pouze jako koníček jednou týdně. V patnácti letech se Láďa poprvé zúčastnil školních atletických závodů, kde zjistil, že má poměrně rychlé nohy, nicméně v těchto letech se atletice ještě nezačal věnovat. Rychlé nohy mu byly tedy nadále výhodou pouze ve fotbale. Kariéru fotbalisty skončil v sedmnácti letech v FK Sedmihorky a začal se věnovat naplno cvičení, tedy kulturistice.

Za dva roky vyběhané a šlachovité tělo proměnil v trošku robustní postavu, v objemu Láďa tenkrát vážil kolem stovky. Bohužel v kulturistice se vše už od dorostu točí kolem nepovolených látek, což mu tento sport poněkud znechutilo a kolem svých dvaceti let s kulturistikou skončil. Nadále posiloval jen pro radost a občas si šel zahrát nohejbal, ale scházel mu trošku nějaký náboj nebo motivace. 

Na jednom nohejbalovém turnaji se Ládi jeden z jeho starších spoluhráčů zeptal, proč nedělá atletiku, že má výborný starty na míč. Trošku ho tím nahlodal a na základě toho napsal prezidentce AC Turnov Janě Svobodové, která mu dala kontakt na dnešního šéftrenéra Tomáše Krištofa a tak začala Láďova atletická kariéra až ve dvaceti letech.

Věnoval se samozřejmě sprintům a jeho první závod na 100 m  zaběhl za 12,20 s, což ho tenkrát moc zklamalo, ale neodradilo! Postupně se posouval a zlepšoval časy. Za rok už se jeho výsledky zlepšily, kolem 11,40 s ale cítil, že má mnohem na víc. V tomhle směru byl trošku skeptický i Tomáš, který moc nedoufal v to, že by se podařilo ze Ládi vymáčknout čas pod 11 vteřin. 

Pracovali pořád dál, až se Láďa vypracoval na takovou úroveň, že se dostal na MČR dospělých do Třince, to pro něj byla obrovská akce, ale bohužel skončil poslední s časem 11,20 s. To ho poměrně vyhecovalo, takže začal ještě víc dřít, a tak ještě ten stejný rok na podzim, kdy bylo MČR do 22 let, zaběhl svůj první čas pod 11 vteřin a to nějakých 10,92s , čímž si zajistil postup do finále, kde tento čas ještě vylepšil na 10,85 s a celkově skončil na 5. místě. 

Od té doby se Láďa věnoval atletice ještě usilovněji, což ho o pár let později zavedlo do první ligy za AC Slovan Liberec k trenéru Petru Jeřábkovi, pod kterým si vylepšil svoje osobní maxima, která jsou: 60 m 6,91 s, 100 m 10,68 s a 200 m 21,72 s. 

Láďa studuje na Technické Univerzitě v Liberci, kde se zúčastnil akademického MČR v hale, kde byl 5. na 60 m a 2. místo obsadil v liberecko-turnovské štafetě na 4 x 200 m. 

Mezi jeho největší úspěchy patří 5. místo na MČR do 22 let na 100 m, dva roky po sobě nejlepší sportovec Turnova (cena veřejnosti) a vlastně i dle jeho slov celá jeho atletická kariéra, kde se z ničeho vypracoval do top nejrychlejších lidí v republice. 

V současné době se vrátil zpět do Turnova, kde se věnuje silové přípravě žáků a dorostenců z různých tréninkových skupin. Je mu svěřena opravdu talentovaná mládež, například od Míry Reichla Kuba Šafář, kterého jistě nemusíme nikomu představovat nebo Cyril Žerava a Nela Vaníčková, od šéftrenéra Tomáše Krištofa má přidělenou talentovanou sprinterku Lucii Sajdlovou a tak dále. S těmito lidmi je pro něj radost spolupracovat, jak s trenéry, tak se svěřenci. V době koronaviru se také věnuje tvorbě videí pro děti, jak správně sportovat a posilovat.

Věnuje se i atletické přípravce u na prvním stupni ZŠ Žďár, kde má na starost kolem 40 dětí. 

Je nějaká atletická disciplína mimo sprinty, kterou bys rád na závodech vyzkoušel?

Celkem bych si rád vyzkoušel trojskok nebo 110m překážek.

 Jaké plány máš v budoucnu v roli trenéra?

Do budoucna bych rozhodně chtěl vypomáhat ostatním trenérům co se týče posilování, ale rád bych měl i svoji menší skupinku specializovanou na sprinty. 

Co byl pro tebe nejlepší závodní zážitek?

Hezkých zážitků je hodně, ale mezi nejlepší patří rozhodně závod s bývalým mistrem světa na 100 m Kimem Collinsem a první závod, kde jsem pokořil hranici 11 s. Ani jedno se v ČR jen tak nepodaří.