Trenéři AC Turnov – Jan Balcar

Dalším trenérem přípravkových dětí a zároveň bývalý extraligový závodník v AC Turnov je Jan Balcar.

Sportovní začátky a začátky v atletice

Honza bydlel v objektu učňovské školy, kde byl jeho otec tělocvikářem. Ten Honzu i jeho bratra Michala vedl v počátcích k různým sportům. Od 1. třídy chodil do Sokola, kde ho vedl také táta, ale nejraději vzpomíná na Pepu Ulricha, od kterého pochytil i spoustu nápadů a jeho styl vedení se snaží používat trochu i v současné trenérské činnosti. Nejvíc Honzu bavili lyže, kolo a běhání.

Na učňáku Honza poprvé zažil úspěch, když se v tradičním přespoláku čtyřčlenných družstvech, v konkurenci všech českých obchodních učilišť, umístili na prvním místě a jeli reprezentovat školu hrdě až na Slovensko. Honza tehdy dokonce běh vyhrál, a asi tento moment odstartoval jeho pravidelnou běžeckou činnost v 17 letech. Začal proto po dostudování učňáku docházet na pravidelné tréninky do tehdy celkem velké skupiny trenéra Milana Drahoňovského, u kterého setrval po celou dobu své aktivní závodivé činnosti (1991 – 2002).

Atletická kariéra v AC Turnov

Začal jsem objíždět přespoláky, silniční běhy a v AC Turnov jsem začal být platným členem, tehdy II. ligy, poté I. ligy a nakonec jsme závodili i v extralize. Běhal jsem nejčastěji 800 m, 1500 m, 3000 m a později i 3000 m př. a 5000 m.

Mezi Honzovy největší úspěchy patří účast v extralize (2. a 3. místo v družstvech), 1. místo na mistrovství ČR v krosu v tříčlenném družstvu, 7. místo na mistrovství republiky na 3000 m př., 2. a 3. místo na Akademickém mistrovství ČR na 3000 m př. a 3. místo na 5000 m.

Osobní rekordy: 800 m 1:56,6, 1500 m 3:59,52, 3000 m 8:36,24, 3000 m př. 9:20,09, 5000 m 15:04,56, silniční běh Běchovice Praha 32:14,3, Hruštice běh 49:29,6, 1/2maraton 1:14,20.

Studia, přesun k učitelství a trenérství

Začátek pedagogické činnosti může Honza počítat již od roku 1990, kdy získal cvičitelskou kvalifikaci IV. třídy, při tehdy ještě ČSTV. Cvičitelství se ale nevěnoval, tíhlo ho to tenkrát k běhání a začal pravidelně trénovat v turnovské atletice. V roce 1999 Honza absolvoval v Praze trenérskou kvalifikaci III. třídy.  Teprve v roce 2000 začal studovat Pedagogickou fakultu aprobaci TV-ZE pro II. stupeň ZŠ při TU v Liberci. Při studiích v roce 2002 si doplnil trenérskou kvalifikaci II. třídy se zaměřením na střední a dlouhé běhy. Po studiích TU v Liberci Honza opustil Turnov, začal působit v Tanvaldě a pracovat jako učitel TV-ZE na tamější ZŠ Sportovní. Zde mu byla nabídnuta trenérská činnost u mladých běžců lyžařů v oddíle Seba Tanvald. V roce 2010 si dodělal trenérskou licenci B. v běžeckém lyžování. Při opětovném přestěhování do Turnova v roce 2010 Honza začal působit v AC Turnov v roli přípravkového trenéra.

Koho trénuju a čeho se při trénincích snažím dosáhnout?

V současné době trénuji 1x týdně dvě skupiny přípravkových dětí (mladší a starší). Cílem přípravkového období dětí je hlavně vzbudit zájem o pohyb jako takový, proto se snažím zapojovat do tréninků hry, soutěže, které většina dětí má ráda.  Také dbám na správné pohybové návyky.  Prvky běžecké abecedy, základy správného běhu, hodu i skoku, to je také cíl tohoto raného období dětí a dobrý základ všech sportů. Pokud se tu najde jedinec, kterého tento styl sportu naplňuje, pokračuje v širší specializaci u dalšího trenéra. Rád pak sleduji, jak roste a výkonově se posunuje nahoru.

Na jaké období v závodní kariéře nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám na skvělou partu při trénincích, na společná soustředění třeba v Polsku, kam jsme pravidelně jezdívali a kde jsme vždy prožili plno nádherných zážitků. Také výjezdy na závody, hlavně v II. lize, kdy se jelo autobusem společně, všichni se znali a po závodě se šlo na večeři do hospody, či na pivko.

Proč trénuješ zrovna malé děti v atletických přípravkách?

Trenérství vyžaduje spoustu času, pokud se dělá pořádně, mám malé děti a nerad bych ošidil jejich vývoj tím, že budu s „cizími“ trávit čas na trénincích a závodech. Malé děti nevyžadují zatím tak intenzivní přípravu, a navíc své děti mohu vést společně s cizími, což je pro mne veliká výhoda a pro své děti zatím snad také. Třeba někdy později vyzraju v to trénovat i starší jedince.

Nepřemýšlel jsi, že by ses opět vrátit na dráhu a zazávodil si?

Občas mě někdy i někdo pro něco „překecá“, ale přeci jen už mám svůj věk a hodně to bolí. Nejsem schopný se už honit tak jak za mlada, ta lehkost už tam není. Ne, že bych si někdy nešel zaběhat jen tak, projet na kole, na běžkách, zaplavat….,ale díky, takhle mě to už ,,stačí“.